„Manželská smlouva, kterou muž a žena uzavírají celoživotní společenství zaměřené ze své podstaty na dobro manželů i na plození a výchovu potomstva, byla mezi pokřtěnými Pánem Kristem povýšena na důstojnost svátosti.“
P. Franciszek Blachnicki, zakladatel Domácí církve, rodinné větve Hnutí Světlo-Život, při hovoření o svátosti manželství zdůrazňoval, že jejím viditelným znamením jsou osobní vztahy mezi dvěma lidmi, kteří uzavírají manželskou smlouvu. Vztahy mezi mužem a ženou však nejsou prosty zla, které člověka postihuje jak zvenčí, tak zevnitř. Tento nepořádek způsobený hříchem pokřivil vzájemné společenství muže a ženy, které bylo od počátku darem Stvořitele. „Ve svátosti manželství se Bůh stává ručitelem a zavazuje se uskutečnit to, co svátostné znaky vyjadřují a co je v nich slaveno, totiž utváření jednoty ze dvou odlišných osob.“
Domácí církev Hnutí Světlo-Život pomáhá manželským párům, které uzavřely svátost manželství, čerpat z milosti a síly této svátosti, učí je, jak touto svátostí žít a slavit ji po celý život. Spojuje v sobě charizmata Hnutí Světlo-Život a mezinárodního hnutí katolických manželů Equipes Notre-Dame, od něhož převzal ideál manželské spirituality, tedy směřování k Bohu v jednotě s manželským partnerem.
Manželská spiritualita nabízená v rámci Domácí církve se uskutečňuje přijetím formačních prvků nazývaných závazky – dary. Jedná se o každodenní osobní modlitbu spojenou s četbou Písma svatého, pravidelné setkání se slovem Božím, každodenní manželskou modlitbu jako společné postavení se před Pánem, každodenní modlitbu rodiny jako společenství ponořeného v Bohu, měsíční manželský dialog a z něj vyplývající pravidlo života (systematická práce na sobě), účast alespoň jednou ročně na formačních rekolekcích. Nejsou cílem samy o sobě, ale prostředkem k dosažení cíle. Jejich naplňování probíhá v manželství prostřednictvím každodenního společného úsilí manželů, kteří přijímají a plní jednotlivé závazky, a také prostřednictvím vzájemné pomoci manželských párů v kruhu při směřování ke Kristu (myšlenka malé skupiny jako prostředí nezbytného pro růst víry).
Manželské páry patřící k Domácí církvi jsou povolány ke službě vlastní rodině, přičemž služba je chápána jako budování společenství víry, naděje a lásky. Společenství, v němž je živé vědomí, že všichni jeho členové jsou dětmi jediného Boha, a proto mají svou jedinečnost a důstojnost bez ohledu na věk a stupeň vývoje. Toto vědomí umožňuje velkorysý postoj služby rodině a jejím jednotlivým členům, jakož i přijímání daru služby od druhých. Tehdy se rodinné společenství stává velkou příležitostí pro všestranný rozvoj člověka – pro jeho růst v Bohu, poznávání pravdy o sobě samém a učení se lásce.
Výše uvedené formační prvky – závazky – učí manžele, aby ve své rodině naplňovali kněžskou, učitelskou a královskou službu, o nichž hovoří církevní dokumenty. Je třeba zde zdůraznit, že čím dříve (z hlediska délky manželství a věku dětí) manželé vstoupí na cestu formace Domácí církve, tím snáze budou moci vykonávat službu ve prospěch své rodiny. Malé děti vychovávané v prostředí vědomého křesťanského společenství přirozeně rostou ve víře a poznávají Boha prostřednictvím společné rodinné modlitby, poté četbou Božího slova, jakousi formou biblických kruhů v rodině a modlitbou Liturgie hodin. Možnost klást otázky týkající se víry, stejně jako otázky z jiných oblastí života, pocit přijetí a lásky, vědomí Boží lásky – to vše je pro dítě obrovským zdrojem síly a rovnováhy, když začíná vstupovat do období dospívání a objevování své vlastní životní cesty. Manželé mají naopak větší šanci budovat zdravou lásku, prostou hlubokých zranění, která podporuje manželského partnera v jeho lidském i duchovním zrání. Budou se „odvolávat na moc svátosti, která každému z nich umožňuje vstoupit do obtíží způsobených blízkostí toho druhého“.
Anna a Jacek Nowakovi