Historie
Když hovoříme o historii Centrálního rekolekčního domu Domácí církve, je třeba nejprve připomenout několik skutečností, které tvoří jakousi „předehru“ tohoto místa.
29. srpna 1960, po zrušení Centrály Kruciáty střídmosti, začala nová etapa v životě ks. Franciszka Blachnického a jím založeného Společenství (dnes: Institut Neposkvrněné Matky Církve). V říjnu přijal ks. Franciszek pozvání faráře z Krościenka – ks. Bronisława Krzana. V té době musel v souvislosti s likvidací Centrály Kruciáty střídmosti pravidelně docházet na výslechy do Katovic. . Zároveň se v Krościenku (zpočátku v pokoji pronajatém u místních hostitelů a později v prostorách u farní kaple sv. Dobrého Pastýře) usídlila paní Dorota Seweryn, ke které se později připojily další členky Společenství.
15. března 1961 byl kněz Franciszek Blachnicki zatčen pod obviněním z vydávání nelegálních tiskovin a „šíření nepravdivých zpráv o údajném pronásledování církve v Polsku“ a strávil více než 4 měsíce ve vazbě v Katovicích. Byl odsouzen k 13 měsícům odnětí svobody s podmíněným odkladem na 3 roky. Po propuštění z vazby v říjnu 1961 začal studovat na Katolické univerzitě v Lublinu.
V roce 1963 se v Szlachtowé, nedaleko Krościenka, konala první oáza Neposkvrněné pro dívky. Od tohoto roku začalo oázové hnutí dynamicky růst a počet jeho účastníků systematicky narůstal. V souvislosti s tím se v roce 1964 ks. Blachnicki rozhodl koupit dům v Krościenku určený pro toto dílo. A tak to začalo.
Zpočátku dostal ks. Blachnicki nabídku na koupi domu na tzv. Kopiej Górce. Vlastníkům však předložené podmínky koupě nevyhovovaly, a tak začal hledat něco jiného. Dozvěděl se, že dům na adrese ul. Jagiellońska 100 je na prodej. Majitel souhlasil s prodejem domu, ale upozornil, že v něm bydlí různí nájemníci. ks. Blachnicki souhlasil s koupí domu, a to i s nájemníky. Po určité době souhlasili s uvedenými podmínkami také majitelé domu na Kopiej Górce a obnovili nabídku prodeje. ks. Franciszek tedy stál před dilematem: který dům si vybrat? Hovořil o tom s členkami Společenství, které – vědomy si toho, že nemá žádné peníze – mlčely. ks. Blachnicki proto učinil toto rozhodnutí: když nemáme peníze ani na jeden z těchto domů, koupíme oba. Rozhodl se koupit oba domy, ačkoli neměl žádné peníze, jen velkou víru a důvěru.
Majitel domu v ulici Jagiellońská rozdělil svou nemovitost mezi tři děti – dva syny a dceru –, aby nemusel platit vysoké daně z prodeje a koupě. Ocenil celý majetek a stanovil tři splátky, podle nichž měl ks. Franciszek dlužnou částku splatit. Celý majetek tvořil patrový zděný dům se sklepem a půdou, zahrada s přilehlým pozemkem, les a malá přízemní dřevěná budova, jakož i malá hospodářská budova nazývaná „kurník“.
První část (přízemí budovy, sklepy a půda) byla zakoupena 31. října 1964, zatímco druhá část (dřevěná budova, les a zahrada s přilehlým pozemkem) o rok později, 24. srpna 1965.
Koupě třetí části byla odložena do doby, než se odstěhuje poslední nájemník.
V místnostech uvolněných nájemníky se usídlily členky Společenství a během prázdnin také účastníci oáz.
V létě 1973 se v domě „na Jagiellońské“ konala první oáza rodin. Jejím moderátorem byl, na žádost ks. Blachnického o tuto službu, ks. Stefan Patryas z diecéze poznaňské.
V září letošního roku odešel do důchodu P. Jan Podczerwieński, který významně finančně přispěl na koupi domu na Kopiej Górce. Na oplátku měl podle smlouvy s P. Blachnickým zajištěno doživotní bydlení na Kopiej Górce. Když však přijel do Krościenka, zjistil, že nemá sílu každý den stoupat do kopce. P. Franciszek mu proto nabídl byt v ulici Jagiellońska. P. Podczerwieński s tím ochotně souhlasil a spolu se svou hospodyní obsadil celé přízemí budovy. Byl tam doma až do 18. dubna 1976, kdy si ho Pán Bůh vzal k sobě.
P. Blachnicki rozhodl, že dům bude určen pro rodinné oázy. V roce 1974 poprvé přijela do Krościenka sestra Jadwiga Skudro, kterou pozval P. Franciszek kvůli jejím dřívějším kontaktům s hnutím Equipes Notre Dame. Po této oáze požádal ks. Blachnicki představené sestry o možnost jejího zapojení do vznikajícího Hnutí rodinného společenství (později nazvaného Domácí církev).
Rodinné oázy se rozvíjely velmi rychle a dostupné prostory již účastníky nepojaly. V roce 1985 byla zahájena výstavba letní kaple, ve které se od té doby během oáz slaví eucharistie a konají se také přednášky, příjemné večery, školy modlitby atd. Byla vysvěcena v roce 1986.
O několik let později vznikla malá dřevěná budova nazvaná „oratorium“, kde se konají různé aktivity s dětmi vedené výchovnou diakonií. Díky štědrosti manželů Mirkových z Tarnowa bylo vedle zřízeno dětské hřiště.
Výstavba letní kaple a oratoria byla možná díky panu Marianu Milejovi z Wodzisławie Śląskiego, který převzal odpovědnost za stavební práce, při nichž mu pomáhali mnozí členové DK.
Patro domu bylo až do roku 1989 obývané nájemníky. Poté, co dům opustili, se obnovila jednání s majiteli o koupi poslední části domu. Objevily se četné obtíže. Vlastníci se navzdory původní dohodě neshodli na splacení třetí z dohodnutých splátek a požadovali, aby byla odkoupena samostatně, což výrazně zvýšilo náklady. Tuto část domu si Domácí církev po dobu tří let pronajímala pro potřeby rodinných oáz. Souběžně probíhala jednání s vlastníky, která vedli P. Franciszek Kołacz a Elżbieta Kozyra. Navzdory množícím se obtížím bylo dosaženo dohody s majiteli a 24. března 1992 byla zakoupena třetí, poslední část domu. Celý objekt byl formálně převzat Konferencí biskupů Polska (aby se předešlo právním problémům).
Tři roky později, po předchozí důkladné kontrole stavu budovy, na začátku jara 1995 začala generální rekonstrukce a přístavba Domu. Plán rozšíření vypracoval pan Józef Błaziński z Lodže. Jeho realizací a přizpůsobením budovy potřebám v ní pořádaných rodinných rekolekcí se zabýval P. Franciszek Kołacz spolu s ing. Zbigniewem Janowským z Krakova. Všechny práce na místě dohlížela a koordinovala Elżbieta Kozyra.
Rekonstrukce byla možná díky štědrosti END, penězům z příspěvků Domácí církve a mnoha finančním darům od různých osob, včetně těch mimo DK.
V té době byla střecha zcela vyměněna, což se stalo příležitostí k dostavění dalšího patra, kde vzniklo 7 dalších pokojíčků.
Podkroví bylo určeno pro kapli. Dočasně v ní byly umístěny malý oltář a dřevěný svatostánek.
Bylo instalováno ústřední topení a byly vyměněny elektroinstalace i rozvody vody a kanalizace.
V suterénu byla instalována nádrž na 2 000 litrů vody. Na východní straně domu byla místo dřevěné přístavby přistavěna větší, dvoupodlažní přístavba, díky čemuž bylo možné v přízemí zřídit myčku nádobí a v prvním patře kancelářské prostory. Obytné pokoje a hospodářské místnosti byly postupně vybaveny vším potřebným zařízením.
V další fázi byl dům zvenku zateplen, omítnut a vymalován. Žádná z provedených prací by nebyla možná bez obětavosti a úsilí členů Domácí církve, kteří se dělili o materiální prostředky, vysílali dělníky ze svých firem, půjčovali stroje a automobily a také věnovali značnou část své dovolené práci v centru.
V následujících letech byly dokončovány započaté práce (mimo jiné výměna oken a vstupních dveří atd.). Bylo také nutné vyhloubit hlubinnou studnu, aby bylo zajištěno dostatečné množství vody.
Dlouhé hledání architekta, který by se ujal projektu a realizace výzdoby domácí kaple tak, aby mohla být právně erigována, bylo úspěšně završeno na přelomu let 2003 a 2004. Pan Karol Badyna z Krakova podle svého projektu zhotovil oltář, svatostánek a další prvky výzdoby kaple. Dne 3. května 2004 byla kaple zasvěcena svaté Rodině posvěcena biskupem Władysławem Bobowským. Tímto způsobem byla završena významná etapa rozšiřování domu a jeho přizpůsobování potřebám Domácí církve.